Obsah

Začátky Přeloučského dabingu – Udělování cen Františka Filipovského

Rozhovor s bývalým místostarostou Přelouče p. Janem Pultrem a Mgr. Věrou Jelínkovou

O pár slov o začátcích největší kulturní akce ve městě – Udělování cen Františka Filipovského jsme požádali paní Mgr. Věru Jelínkovou a bývalého místostarostu města pana Jana Pultra, kteří oba byli u zrodu myšlenky uspořádat tuto akci v Přelouči.

Kdy jste se poprvé setkali s myšlenkou uspořádat v Přelouči tuto akci?

p. Pultr – Prvotní myšlenka se zrodila v hlavě pana Ivana Hrůzy – ředitele SOP. Po smrti pana Františka Filipovského si uvědomil, jak velký herec a dabér odešel a Přelouč, jako rodiště této velké osobnosti českého dabingu, by měla uspořádat kulturní akci, na které by byli ohodnoceni jeho pokračovatelé – nástupci – nejlepší dabingoví umělci. Celá soutěž by tím byla nejen poctou jednomu z nejslavnějších přeloučských rodáků, ale vlastně i celému českému dabingu.
Po tomto prvotním impulzu inicioval na počátek roku 1994 (březen, duben) první schůzku v Praze tehdejší starosta Přelouče pan Dušan Kulka.

p. Jelínková – Tato první schůzka byla domluvena u tehdejšího náměstka ministra kultury pana Michala Prokopa (ministrem kultury v té době byl pan Pavel Tigrid). Schůzka měla spíše informační charakter, ale důležité bylo, že od pana náměstka Prokopa jsme získali kontakty a byl dohodnut termín setkání druhé schůzky, která se konala zhruba po čtrnácti dnech v pražském Atriu (Filmový klub) již s představiteli FITESu (Filmový a televizní svaz) panem režisérem Martinem Skybou a Josefem Eismannem. Toto byla historicky velmi důležitá schůzka, na které bylo rozhodnuto o uspořádání nultého ročníku.  Nultý ročník – Cena Františku Filipovskému byl celý věnovaný památce a poctě slavného přeloučského rodáka a zároveň bylo dohodnuto, že další ročníky již budou pokračovat jako Ceny Františka Filipovského, jako ocenění jeho nástupců – nejlepších dabingových umělců.
Následovala další pracovní schůzka opět v pražském Atriu, které se tentokrát zúčastnili i představitelé Herecké asociace v čele s jejím prezidentem panem Janem Teplým a Bohumilem Švarcem (v současné době je prezidentem herecké asociace pan Václav Postránecký). Tam se definitivně potvrdilo uspořádání nultého ročníku  v Přelouči v rámci dnů Evropské kultury.

p. Pultr -  Musím ještě připomenout další a neméně důležité jednání – a to s dcerou pana Františka Filipovského Pavlínou v restauraci Skořepka ve Skořepově ulici v Praze 1, která byla z nápadu uspořádat tuto akci v Přelouči upřímně dojatá a přislíbila nám svou pomoc.    
Následující měsíce do konání podzimního nultého ročníku byly velmi hektické. Začínalo se od nuly, nikdo neměl žádné zkušenosti, kontakty byly minimální. Bylo to opravdu velmi náročné. Ale nakonec se podařilo. Mezi pozvanými hosty nultého ročníku se objevila taková jména jako poslanec ODA Jan Kalvoda, Michal Prokop – náměstek ministra kultury, pan režisér Martin Skyba, pánové Bohumil Švarc, Josef Eismann, Václav Postránecký, paní Kaplanová a PhDr Váchalová z ministerstva kultury. Čestným hostem byla samozřejmě paní Pavlína Filipovská s rodinou a zapomenout nesmím ani na paní Ljubu Hermanovou. Její účast na přeloučském dabingu byla do poslední chvíle nejistá. Posezení s touto velkou osobností českého filmu v bývalém hotelu Fontána bylo pro mě opravdu mimořádným zážitkem.

Jak tedy probíhal tento nultý ročník?

Scénář se možná ještě trochu lišil od ročníků následujících.

p. Pultr – Nultý ročník byl zahájen posezením v hotelu Fontána za účasti všech pozvaných hostů a poté pokračoval večerním programem v Záložně, kde byla slavnostně udělena Cena Františku Filipovskému za jeho celoživotní umělecký přínos. Večer byl uspořádán pro širokou přeloučskou veřejnost, což se bohužel nestalo pravidlem i v letech následujících. Od 1. ročníku byl naopak přeloučský dabing zahajován slavnostním udílením cen v Záložně a ukončován posezením ve Fontáně. Vzhledem ke kapacitě sálu se však již na samotné slavnostní udílení cen do sálu Záložny dostali pouze pozvaní hosté, což nám bylo mnohdy Přeloučáky vyčítáno. Velmi proto oceňuji nápad z loňského roku se zavedením velkoplošné obrazovky na náměstí T.G.Masaryka, na které bylo možné v přímém přenosu celý večer sledovat.

p. Jelínková – Ještě nesmíme zapomenout, že součástí nultého ročníku bylo i slavnostní odhalení pamětní desky na rodném domě  Františka Filipovského a samozřejmě i kulturní program na náměstí.
Vzpomínám si, že první rok se mezi účinkujícím objevila např. do té doby poměrně neznámá Leona Machálková, ze které se později stala velká hvězda muzikálů.

p. Pultr – Začátky byly opravdu velmi těžké. Nikdo nás neznal, těžko se sháněli sponzoři. I proto byla pro začátek na celou přípravu akce najata agentura FOIBOS. Toto se však v pozdějším období ukázalo jako ne příliš šťastné rozhodnutí. Poslední ročníky jsou proto organizovány přímo Městem Přelouč.
(Druhý ročník byl zahájen v Záložně v 19.00 hod., souběžně byl přímý přenos zprostředkován do kina v Přelouči a ve 22.00 týž den na ČT.
Třetí ročník byl jediný vysílán v přímém přenosu od 20.00 hod.)
První dva ročníky byly přenášeny českou televizí v přímém přenosu pod názvem Kavárnička u Františka a dle mého názoru to byly ročníky mimořádně zdařilé. Na přímém přenosu má obrovskou zásluhu především pan Šrámek – producent ČT, který nám výrazně pomohl i při výběru režisérů – jednou z nejvýraznějších osobností přeloučského dabingu byl např. pan režisér Jan Bonaventura, který tuto přeloučskou kulturní akci nesmírně obohatil a posunul. Později se však ukázalo, že přímé přenosy jsou příliš drahé a přistoupilo se tedy k vysílání půl hodinového sestřihu toho nejzajímavějšího s týdenním zpožděním na programu CT 2, který se vysílá dodnes.

Na koho z realizačního týmu vzpomínáte nejraději?

p. Pultr – Jsou to všichni již výše zmiňovaní – pan Ondřej Šrámek, režisér Jan Bonaventura, režisér Martina Skyba, pan Josef Eisman, Bohumil Švarc, Jan Teplý, paní Pavlína Filipovská, atd. Bylo jich mnoho a nerad bych na někoho zapomněl.

A co herecké osobnosti v Přelouči, jak vzpomínáte na ně?

p. Pultr – Obzvlášť rád vzpomínám na paní Valerii Zawadskou – ta byla opravdu velmi milým a příjemným hostem. Svou účast na přeloučském dabingu zvažovala dokonce i s čerstvě narozeným – čtrnáctidenním synem, ale nakonec v den udílení cen volala, že riziko by pro její malé miminko bylo příliš veliké.

p. Jelínková – Nesmím zapomenout samozřejmě ani na paní Pavlínu Filipovskou – ta už je ale stálicí na Udílení cen. Bez ní si snad už ani tuto akci neumím představit. Také vím, že velkou popularitu a oblibu si u přeloučských občanů získal herec Pavel Trávníček.

Když se podíváte na první a poslední ročníky, naplnil přeloučský dabing vaše sny a původní představy? Máte pocit, že by byl čas na nějakou změnu?

p. Pultr – Nevím, hlavní plus vidím v tom, že se Udílení cen udrželo a že se dnes už stalo jakýmsi pojmem na kulturní scéně. Mám radost, že kromě známých osobností se nezapomíná ani na ty, kteří nejsou tolik vidět, ale bez jejichž dobré a poctivé práce by český dabing nemohl existovat. Mám na mysli například ceny za mimořádnou kvalitu překladu a úpravy dabovaného audiovizuálního díla, ocenění zvukařů aj.
O tom, jak by se mohl přeloučský dabing změnit, jsem nepřemýšlel. Dle mého názoru možná chybí prostor pro autogramiádu známých osobností. Přijde mi nedůstojné, jak jsou „odchytávání“ po skončení slavnostního večera pod schody Záložny. Stačilo by vymezit prostor a čas pro podepisování, připadalo by mi to daleko důstojnější. Další zpestření by mohlo být např. v alternativních akcích, které by se tento den ve městě konaly – výstavy, divadlo atd).

Popřejete něco dalším ročníkům?

p. Pultr – Ochotu města ve financování a organizování této akce, schopné lidi, kteří se na této akci budou podílet.

p. Jelínková – Aby i nadále měly tak dobrou úroveň a přispívaly ke zviditelnění města.

Děkuji za rozhovor.    
mh

Jak to tedy tenkrát bylo? Otázka pro pana Ivana Hrůzu.

Byl jsem dotázán, kdy a kde se v mé hlavě zrodil nápad pořádání dabingových cen v Přelouči.  Začátkem listopadu roku 1993 jsem potkal bývalého starostu města Dušana Kulku. Sdělil mi, že jedou s místostarostou p. Pultrem  na pohřeb herce Františka Filipovského.
V krátké době jsem si už podruhé (poprvé to bylo při zprávě o umělcově smrti, o které jsem se dozvěděl z televize) uvědomil, co tato ztráta bude znamenat nejen pro český film a divadlo, ale především pro svět našeho dabingu. Došlo mi, že už ho znovu neuslyšíme namlouvat geniálním způsobem zahraniční herce, jako byl třeba Louis de Funes (který ovšem opustil toto slzavé údolí už o deset let dříve). Jeho styl dabingu byl natolik originální, že třeba právě v případě tohoto francouzského komika se mu podařilo ještě umocnit umělecký dojem z filmových rolí rtuťovitého mužíčka, jeho hlas natolik nezapomenutelný, že mi v uších zazněla slova Baby Jagy ze svého času populární pohádky Mrazík: „Chaloupko, chaloupko, otoč se ke mně čelem, k Ivanovi zády.“
A najednou mi došlo, že Filipovského rodná „chaloupka“ stojí právě v našem městě, kousek od náměstí. A právě to byl zřejmě ten okamžik, kdy z koktejlu slov Přelouč – Filipovský - dabing najednou vykrystalizoval smělý nápad uspořádat jako poctu rodákovi z našeho města festival, na kterém budou ohodnoceni jeho nástupci – nejlepší dabingoví umělci. No a potom už jsem přišel s návrhem uspořádat Cenu Františka Filipovského pod záštitou Města Přelouče
Tak takhle to tenkrát asi bylo.